Vývoj sexuální reprodukce popisuje, jak se sexuálně reprodukční zvířata, rostliny, houby a protisty vyvíjely ze společného předka, který byl jediným celulárním eukaryotickým druhem. Existuje několik druhů, které na druhé straně ztratily schopnost reprodukovat sexuálně, jako je Bdelloidea, a některé rostliny a zvířata, které běžně reprodukují asexuálně (apomixis a parthenogenesis) bez úplného ztráty sexu. Vývoj pohlaví obsahuje dvě související, ale odlišné témata: jeho původ a jeho zachování. Údržba sexuální reprodukce ve vysoce konkurenčním světě je již dlouho jednou z hlavních tajemství biologie, neboť reprodukce se může rozmnožovat mnohem rychleji, protože 50% potomků z pohlavního rozmnožování jsou muži, kteří nemohou samy produkovat potomstvo. Vzhledem k tomu, že hypotézy o původu pohlaví jsou obtížné experimentálně testovat (mimo evoluční výpočet), většina současných prací se soustředila na udržování sexuální reprodukce. Sexuální reprodukce musí druhům poskytnout významné výhody, protože navzdory dvojnásobné ceně pohlaví dominuje mnohočetné formy života, což svědčí o tom, že způsobilost produkovaných potomků převyšuje náklady. Sexuální reprodukce pochází z rekombinace, kde jsou rodiče genotypy reorganizovány a sdíleny s potomstvem. Toto je v kontrastu s nepůvodní asexuální replikací, kde potomstvo je totožné s rodiči. Recombination dodává na molekulární úrovni dva mechanizmy odolnosti proti chybám: oprava rekombinantní DNA (podporovaná během meiózy, protože homologní páry chromozomů v té době) a komplementace (také známá jako heterosa, hybridní síla nebo maskování mutací). [Genetická variace][Přírodní výběr][Přizpůsobování][Koevoluce][Abiogenesis][Charles Darwin][Na původu druhů][Moderní syntéza: 20. století][Historie paleontologie][Evoluční etika][Paleontologie][Selektivní chov][Pyl][Rostlina][Houba] |